Jak jsme se s přítelem seznámili, aneb BravoGirl by nikdo nepodezříval :D

16. května 2014 v 7:44 | Dark Sayu |  My Life
Předem upozorňuji, že se jedná o dost dlouhý článek. Pokud vás však zajímá něco málo z mého soukromého života, máte chvíli času a rádi si počtete - vzhůru do toho. Byla bych ráda i za vaše komentáře, i když pochybuji, že to někdo dočte celé...





Zhruba před čtyřmi roky jsem psala jednu žádost na web časopisu BG (Bravo Girl), kde jsem zanechala i kontaktní informace na sebe. Nenapadlo mě, že se někdo ozve, a tak jsem web moc nesledovala - vlastně vůbec. Tou dobou tam byl i můj teď už současný přítel, který tam zavítal jen tak náhodou, za účelem dělat si srandu z tamějších holek. Byla docela náhoda, že si přečetl moji žádost, protože jak už jsme se o tom mockrát bavili, byl tam jen jeden den a z toho jen malou chvíli. Každopádně si mě přidal na ICQ (ano, jsme v době před 4 roky: D), kde jsme si začali jako kamarádi dopisovat. Později jsme přešli i na Skype, ale nikdy jsme si dřív nevolali.

Čas plynul a přítel zapomněl přihlašovací údaje ke Skypu. Já tou dobou už dávno na ICQ nechodila, a tak jsme ztratili zhruba na půl roku na sebe kontakt. Po půl roce si přítel náhodou vzpomněl na mou přezdívku na Skypu a přidal si mě - že by osud? A tak začala dlouhá éra našeho psaní. Vždycky když jsem si s ním psala, tak jsem byla šťastná. Bylo až neuvěřitelné, kolik jsem mu byla schopná o sobě říct, i když jsem ho neznala osobně, ale něco mi říkalo, nějaký můj tajný pocit mi říkal, že je mu můžu věřit. Vždycky mi se vším pomohl, co jsem potřebovala a toho jsem si náramně vážila. Jediné, co mě mrzelo a možná i štvalo, že mi nikdy nenapsal první. Vždycky jsem to musela být já. Teď se hájí tím, že mě nechtěl nikdy rušit, ale tak mě by to nevadilo - spíš naopak.

Brala jsem ho jako mého dost dobrého kamaráda, i když trošku závisláka na počítači, protože byl v jakoukoliv denní i noční hodinu online a vždy, když jsem mu napsala, tak mi do několika minut odepsal. Po nějakém čase si ale našel vážný vztah, a tak naše dopisování trochu ustalo. Psali jsme si spolu sice stále a v dost menší míře než předtím. Vysvětloval mi, že když má holku a kapelu, tak že zkrátka si nemůžeme tolik psát. Dost mě to mrzelo, ale překousla jsem to. Byla jsem ale ráda za každou minutu, co jsme si psali.

Loni, těsně před letními prázdninami se však rozešli. Přítel byl z toho hrozně smutný a zničený. Trápilo mě, že jsem nemohla nějak přes Skype skoro nic dělat, nějak mu pomoci a tak začalo naše neustálé psaní si. Opravdu to byl čas, kdy jsme si psali nejvíc za dobu našeho psaní. Psali jsme si nonstop ve dne až dlouho do noci, než jeden z nás usnul. Lehká poznámka; on u toho ještě pařil gamesy na odreagování. Každopádně léto ubíhalo a my si stále psali, až nás napadlo se sejít v Praze. První s tímto nápadem přišel on a já jen vesele souhlasila - navíc jsem doufala, že ho tím také nějak rozveselím !



Prahu máme oba na půl cesty. Jen tak pro zajímavost - jinak je mezi námi vzdálenost okolo 200km. Domluvili jsme si tedy den a čas a sešli se na hlavním nádraží v Praze. Celou cestu vlakem jsem byla vyklepaná a nervózní - to mě den předtím ještě naprosto "uklidnil", když jsme se při jednom z rozhovorů bavili o barvách na vlasy a on mi řekl, že se mu nelíbí zrzky (což mi zpětně vysvětlil tak, že si dělal srandu jako běžně, a jen říkal známou hlášku ze South Parku "Gingers have no soul.") a já v té době zrzka byla -_-… Byla jsem tedy naprosto nervózní.

Když jsme se viděli, moje první myšlenka byla; Ten je naprosto sexy, úžasnej, krásnej ! Samozřejmě jsem se tuhle myšlenku snažila rychle zamést pryč, protože jsme v té době byli přece jen kamarádi. Bylo zvláštní se s ním vidět, než si stále psát jenom přes Skype. Lehká nervozita a stydlivost panovala u nás obou. První otázka, která padla, byla, kam tedy vlastně půjdeme? Bez přemýšlení jsem vyhrkla Zličín. Opravdu jsem nepřemýšlela a řekla první místo, které mě v Praze napadlo. Jeli jsme tedy na Zličín a hned jako první zamířili do Elektroworldu kouknout na hry - jo závisláci se poznaj ! :D

Den hrozně rychle utekl a já jsem si ho náramně užila. Loučení na vlakovém nástupišti pro mě bylo tedy otřesné. Nechtělo se mi vůbec nastoupit do vlaku, který mě odveze pryč. Nedalo mi to a musela jsem ho obejmout. Vůbec jsem nevěděla, jestli mu to třeba nebude vadit a tak jsem hned řekla "Promiň".

Když jsem se vrátila domu, nutno poznamenat, že jsem se nepřestávala usmívat a doma si ze mě všichni utahovali, tak jsem zkrátka věděla, že se s ním musím za prázdniny ještě vidět. Začala jsem ho mít čím dál tím raději. Někdy v té době jsme si také začali konečně volat přes Skype a společně hrát po večerech, ale i přes den WoWko. Netrvalo dlouho - i když pro mě to byla věčnost - a domluvili jsme si další Prahu.

Tentokrát jsem byla už méně nervózní a míň se styděla, i když jsem si stále nebyla úplně jistá. Nikdy dřív jsem tohle nezažila. V Praze jsme se pak šli projít do parku, a tak strávili skoro celé odpoledne. Procházením se s povídáním si. Nakonec jsme si sedli na lavičku a dál povídali. Já byla unavená, a tak jsem si opřela hlavu o jeho rameno. Bylo mi v tu chvíli nádherně, i když jsem poznala, že se přítel neuvěřitelně stydí. Užívala jsem si tu chvíli, když jsem u něj byla tak blízko. Všechno zase ale rychle uteklo a nastal čas jet domu. Pamatuju si, jak jsme čekali na tramvaj směrem na nádraží. Bylo vedro, ale já si vymyslela, že mi je zima, aby mě objal. Ano, trošku jsem kecala…

Poté následovaly zase další dny (zhruba týden) neustálého psaní. Jednou v noci jsme si psali skoro až do rána. Já už začínala být víc a víc unavená a plánovala si jít lehnout. On mi ale psal, že mi musí něco říct. Nechtěl to dlouze přiznat, že jsem to z něj musela páčit, ale nakonec mi to napsal. Tu nejkrásnější věc - že mě má rád víc, než jako jenom kamarádku. V tu chvíli jsem doslova zajásala. Cítila jsem se tak šťastná ! Týden na to za mnou přijel autem až domu, a to už jsme spolu začali chodit. Byl u mě asi čtyři dni, které jsme si naplno užili. Škoda jen, že pak už byl konec léta. Od letních prázdnin nastal tedy jen jeden víkend, kdy jsme nebyli spolu - jinak všechny víkendy, volna a prázdniny trávíme buď u nás, nebo u něj doma.
 


Komentáře

1 Elena Elena | Web | 16. května 2014 v 13:31 | Reagovat

Dočetla jsem to! ;) Ale moc ráda, protože bylo pěkné sledovat, jak jste k sobě našli cestu ;)

2 Brunett Brunett | Web | 16. května 2014 v 13:38 | Reagovat

Super článek dočetla jsme ho až do konce!Zajímavý příběh tohle mě vážně nenapadlo.Jde vidět že se máte rádi.

Krásná fotka na Miss Blog Hlasovala jsem !

3 steel32 steel32 | Web | 16. května 2014 v 14:02 | Reagovat

áá, to je úplně strašně romantický! a hlavně bych nevěřila tomu, že prakticky přes braogirl :DD
doufám, že vám to spolu vydrží co nejdýl :))

4 Kikushka Kikushka | Web | 16. května 2014 v 15:16 | Reagovat

to je tak nádherné :))) ... To bol osud ! Držím palce nech vám to spolu vydrží čo najdlhšie ;)

5 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 16. května 2014 v 15:38 | Reagovat

To je jako z nějakého filmu. Moc vám to přeju a doufám, že vám to vydrží. Přečetla jsem si to celé!!! Já jsem se přes net seznámila se dvěma kluky. S prvním jsem si psala asi půl roku a pak se z něj vyklubal kret*** a s druhým si píšu od Vánoc. Je škoda, že bydlí na opačné straně republiky, tj. 400 km. Je moc fajn. Beru ho jako kámoše, s kterým se dá mluvit o všem.

6 Mrs.Kristin Mrs.Kristin | Web | 16. května 2014 v 20:17 | Reagovat

Áááá dočetla jsem to! Úžasné, dálka nezná mezí ... Moc vám to oběma přeji, ať Vám to vydrží co nejdéle! :3
Jinak moc se mi tvůj blog líbí a chodím na něj docela dlouho, mohu si tě přidat do oblíbených? :)

7 unknown-hinterland - Karol-ine unknown-hinterland - Karol-ine | Web | 16. května 2014 v 20:24 | Reagovat

To je romantika jak něco! Dočetla jsem to do konce a musím říct, že tohle by bylo vážně super! :)

8 Erika Erika | Web | 16. května 2014 v 20:30 | Reagovat

Tak ať vám ta láska dlouho vydrží :)

9 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 16. května 2014 v 21:16 | Reagovat

to je moc pěkné :) hlavně, že se vidíte každý víkend, i když od sebe bydlíte tak daleko :).

10 Katka J. Katka J. | Web | 16. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Opravdu pěkné seznámení :) Jak z filmu, vážně.
Přeju vám, ať vám to spolu vydrží. Tu dálku ti nezávidím. My s přítelem od sebe bydlíme tak 200 metrů :D

11 *Shock *Shock | Web | 16. května 2014 v 22:33 | Reagovat

Dočetla jsem to až do konce, a upřímně? jsem hrozně ráda že jsem to dočetla! je to úžasné , vy jste úžasní! A moc vám to přeju :3

12 A. Gerlová A. Gerlová | Web | 17. května 2014 v 11:16 | Reagovat

Přačíst si to celé až do posledního slova jsem musela. Vím, jaké to je, když máš přítele od sebe tak daleko :)
Já se s přítele poznala na jedné online hře před, už skoro, šesti lety. Teď to budou 3 roky, co jsme spolu. První rok jsme si jen dopisovali, druhý jsme se už začali vídat. Miluju ho jako nic jinýho :)

13 Bewlyer Bewlyer | Web | 17. května 2014 v 13:28 | Reagovat

jéj! ♥ dobre sa čítal ten článok, dobre si ho napísala a ani mi neprišiel dlhý :) veľmi vám to pristane, hodíte sa k sebe a nech vám to čo najdlhšie vydrží!! :)

14 Mattonka Mattonka | Web | 17. května 2014 v 14:22 | Reagovat

Dočetla jsem to až do konce :-). Je to nádherný příběh a zaslouží si, aby byl vyprávěn.
Když jsem byla v prváku na střední, na obědě mě předvěhl jeden maturant. Pohádali jsme se, ale nakonec se mi omluvil, přidal víc než dost lichotek a.. já jsem z něho byla paf. No ale byl to maturant a o prvačky se nezajímal, že? :-) Čas plynul a dva roky jsem o něm neslyšela. Pak jsem ho jednou potkala v hospůdce, kterou mám hrozně ráda a od té doby se spolu přátelíme a stále si píšeme. Kdo ví, co nám osud přinese :-)

15 Ricky Ricky | Web | 17. května 2014 v 15:50 | Reagovat

Dočetla jsem to až do konce a je to úžasný!

16 Infinity Infinity | Web | 18. května 2014 v 0:49 | Reagovat

Je to nádherně napsané. :-)
Pamatuji si článek, který jsi psala minulé léto, že se s ním máš sejít a že jsi nervózní. :-D
Moc ti přeju, že jsi s přítelem tak šťastná. :)

17 Kája Kája | Web | 18. května 2014 v 11:36 | Reagovat

To je nádherně napsané!
Dočetla jsem to až do konce a doporučuji všem, ať si to také přečtou :) Je krásné vědět to, jak jste se potkali. Láska začínala přes ICQ a Skype, hihi :)

18 saorisse saorisse | Web | 18. května 2014 v 14:27 | Reagovat

Ach..to je tak krásný...málem jsem se z toho na konci dojala..je to jak z nějakýho románu...moc vám to přeju...:)

19 Mousie Mousie | Web | 18. května 2014 v 18:56 | Reagovat

To je kráásný :3 ať vám to vydrží! .. Takovýhle příběhy ve vztazích jsou nejkrásnější :)

20 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 19. května 2014 v 9:46 | Reagovat

Máme to trošku podobné :-) napsala jsem na lidé, že bych chtěla kámoše na psaní a můj přítel mi napsal a po půl roce jsem si přestali psát a asi za rok jsme si zase napsali no a doteď jsme spolu, už to budou skoro dva roky.
Vám to spolu moc sluší :-) přeju Vám ať Vám to spolu vydrží až dokonce života :-) jste krásný pár.

21 Proby Proby | Web | 19. května 2014 v 11:51 | Reagovat

Původně jsem to chtěla přečíst hopem-skokem, ale poté jsem to přečetla pečlivě do posledního slova :))
Je to krásné a moc vám to přeju, ať jste šťastní a dlouho vám to vydrží! :)
Život je nevyzpytatelný a o náhody v něm není nouze, já bych taky díky nehorázným náhodám nepoznala jednu úžasnou osobu (tak hezké období jsem dlouho neměla :3) Proto tě chápu. A také proto se řídím heslem, že proč někam nejít, vždyť stát se může cokoliv :)

Takže ještě jednou: Hodně štěstí a hezkejch chvil! :))

PS - Není to zase tak dlouhé :))

22 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 19. května 2014 v 22:52 | Reagovat

To se máte, že se vídáte tak často. To bude tím, že přítel tvůj má auto. :D A asi bydlí i blíž. Držím ti palce, Dark Sayu, ať ti vztah vydrží navždy! :33
I já jsem se s přítelem seznámila na internetu, ach ano :3 :D Mimochodem i můj přítel chodíval na BG za účelem dělat si srandu z ostatních holek. :D Měli takové společenství ještě s jednou jeho kámoškou :D

23 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. května 2014 v 20:57 | Reagovat

Zas tak dlouhý to nebylo :) A stálo to za přečtení, romantika - lepší než si pustit film :) Jen mi celou dobu vrtalo hlavou, co jsi psala do toho Bravo Girl :)

24 Wee Wee | 26. května 2014 v 15:41 | Reagovat

No upřímně mám slzy v očích :D Blázen já vím, taky bych si přála takový happyend nejvíc mě dostává že jsou lidi schopný spolu být u přez vzdálenost 200 km a já s klukem kterýho miluju ne. Z jeho strany je to totiž strašně těžký. No nic, at vám to dlouho drží. :)

25 Luci Luci | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 20:47 | Reagovat

romantika ♥ a dokonalý happyend, který napsal sám život :)) držím palce, ať vám to vydrží :)) tak sladké... lepší než slaďák v televizi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama